O Masných krámech

Počátkem prosince byla po dlouhé době s velkým rámusem znovu otevřena nejznámější českobudějovická hospoda. Nedokážu přesně odhadnout, jak je to ve skutečnosti s jejím věhlasem, kdo však kdy byl v Budějovicích na vojně, řekne, že do Krámů na pivo chodil, a v průvodcích Lonely Planet jsou zmíněny též.

Ale tak tradiční hospodou Masné krámy zase nejsou. A schválně o nich píšu jako o hospodě, protože lepší restaurací nikdy nebyly a ani dnes nejsou. Ona známá a několikrát přestavovaná, původně však gotická stavba z doby Karla IV. byla po druhé světové válce v tak katastrofálním stavu, že se uvažovalo o jejím zbourání. Nakonec po další přestavbě v roce 1953 ze slepence obchůdků udělali hospodu. Za svou slávu vděčí pivu.

Nicméně v letech před povodněmi v létě 2002 byly Krámy nechutným pajzlem a nezasloužily si fungovat. Byla to zaplivaná pivnice s nerudnými číšníky, špinavými sklenicemi, podmíráky a – hajzlbábou, která měla před záchody vyskládané natrhané papíry a za každou návštěvu, host nehost, vybírala drobné. Při svém posledním popíjení jsem utratil za toaletu snad stejně jako za piva.

Masné krámy byly rekonstruovány dobře a všechno vybavení (dubové dřevo, kůže, kov) se podřídilo geniu loci a hospodské tradici. Dostatečně moderní a designové, přesto decentní, důstojné a vůbec - jako dřív.

Nejdřív k pivu. Ať si říká kdo chce, co chce, mně budvar chutná a zatím na dvou místech jsem pil bezkonkurenčně nejlahodnější: ve vídeňském Prátru u Kolaříků ve Schweizerhausu a v Masných krámech. Zlatavá barva, hustá pěna, správný poměr pivní hořkosti a budvarské sladkosti, vůně po kvasinkách. Avšak jeden nešvar Krámům zůstal – pivo dostanete s dobře centimetrovou podmírou.

Nabídka v jídelním lístku nezapře spíš hospodského než nóbl restauračního ducha, neboť vesměs všechny pokrmy jsou pěkně od masa. Proto jsem se při své první návštěvě po letech rozhodl pro dršťkovou polévku a svíčkovou na smetaně „Klasika“, zatímco moje spolustolovnice si vybrala čočkovou a kuřecí steak „Mediterán“ (sušená rajčata, olivy, Grana Padano). Držťkovka byla silná s výraznou chutí a pořádnými kusy masa. Čočková polévka hustá a poctivá. A svíčková byla opravdu „klasika“, ale v tom nejlepším smyslu. Hutná, ale lehká, přitom zeleninově plná a nasládlá jak má být. Knedlík normální, žádná domácí práce, maso libové. „Mediterán“ byl dobře kořeněný, chuť kvalitních ingrediencí vyrovnaná a maso se rozpadalo na jazyku. Grilovaná zelenina chutnala dobře, ale ničím zvláštním neoslovila, prostě hlavně cibule, trocha papriky, chyběla třeba cuketa.

I číšníci v Masných krámech jsou hospodsky lidoví a laxně vstřícní, nevnucovali se pořád s natrénovanými úsměvy a věčným ptaním se na další přání. Pivo vrácené k dotočení přinesli prostě se slovem: „Prosím“. Nad hlavami nám přitom běžel na značkových elcédéčkách tenis bez zvuku, protože v lokále vyhrávalo rádio.

Masné krámy jsou prostě takovou solidní hospodou s vynikajícím pivem a slušnou kuchyní a nejen pro rakouské a německé důchodce nebo holandské turisty zde funguje i obchůdek se suvenýry. To aby bylo jasno, že se nenacházíte jen tak v obyčejné restauraci. Ostatně ten masnokrámský půllitr je hezký, ale zatím si ho nekoupím, půllitry se přece dostávají nebo kradou.
****
Shodli jsme se na pomyslných čtyřech hvězdičkách z pěti.