O střední Evropě

Seděli jsme v Segedínu, který leží na kraji Evropské unie, ve starobylé rybí restauraci na břehu Tisy. S Chibebem jsme se viděli naposledy před necelým rokem ve Vídni. Přiletěl do Maďarska jen s eury a byl zaskočený, že v některých zemích EU mají vlastní měnu. Chibeb je Tunisan a povídal nám, jak složité je pro něj cestování do Evropy, pořád jsou prý nějaké potíže s vízem, které ale nakonec vždy den před odletem dostane. „Hranice Evropské unie začínají u nás.“ říká. Kolegové na univerzitě mu závidí, že jezdí často do Evropy. Tuniští úředníci kontrolují zavazadla. Jdou hlavně po knihách a datových nosičích. Vždycky, když mluví o nepříjemných věcech ve své vlasti, mimoděk tlumí hlas, že mu sotva rozumíme, co říká.

S prarodiči se prý moc nevídá. Dědeček je hrdý a nevzdělaný Berber, žije na venkově a do Tunisu nejezdí. „Tunis je normální velkoměsto, dovedete si představit, jak si tam můj dědeček někde ve stínu pod stromem dřepne a rozdělává oheň, aby si uvařil jídlo?“

Povídáme mu, že podobné s úřady a cenzurou to bývalo před časem i u nás. Pak se Chibeb ptal na osmašedesátý, tak jsme se mu snažili vysvětlit, o co šlo. Nevěděl pořádně nic o rozdělení Československa ani o současných třenicích mezi Slováky a Maďary. Netušil, že čeština má nejblíž ke slovenštině, ani že maďarština je mezi ostatními jazyky tak velkým exotem, že se v podstatě nedá naučit. Nevěděl nic o tom, že Rakušané mají Maďary historicky rádi, zatímco nás historicky neradi, ani o tom, že my Češi celkově nemáme rádi nikoho kolem nás. „Hm,“ kroutil Chibeb hlavou, „tak málo místa a takové složitosti...“

Přinesli nám ryby. „No a Tisu nedávno Rumuni otrávili tak, že zežloutla i tráva metr od břehu. Maďaři jim to nemůžou zapomenout,“ pokračovali jsme...

O Hladíkovi

Včera večer během koncertu v budějovické Solnici říkal Radim Hladík, že Blue Effect mají několik nominací na hudební ceny Anděl a že se v kapele dohadují, jestli dnes na předávání jít nebo ne. "Nejsme zvědaví na to koukat se hodinu a půl na všechny ty Kerndlové a podobné. Jestli půjdeme, musíme vymyslet nějakou ostudu," povídá Hladík.
Hm, schválně, jestli se na to někdo budete dívat, napište sem prosím, jak si s tím kluci poradili.

O peškovi

Chodí pešek okolo, nekoukej se na něho... ;)

O mimikry

Upozornění: předchozí i tato glosa vznikly náhodou, Tuatam v současnosti nemá důvod k žádné mstě či vzteku.

Mnoho řidičů poukazuje na to, že nový lak policejních vozidel nelze na silnicích dostatečně (rozuměj včas) rozpoznat. Škarohlídi jej dokonce považují přímo za ochranné zbarvení, za původní úmysl, který má ztížit identifikaci policejních aut v provozu. Možná se na toto mimikry policisté spoléhají nejen před řidiči, ale i před obecními strážníky. Naše ulice totiž magistrátu obrovsky vynáší a nevyplatí se zde nic riskovat, bez rezidenční povolenky se do půl hodiny dočkáte obutí, jehož sejmutí vás bude stát spoustu peněz. Tuatam dobře ví, o čem mluví. Chtěl jsem policisty varovat, ale už jsem je nedostihl.

O zásahu proti hladu

Dnes v poledne před naší fakultou: Zásah proti neukázněně parkujícím řidičům? Vyšetřování krádeže v supermarketu? Kdepak, pro kus žvance ve frontě u salámů...

Karl Gott immer jung

Před čtvrt rokem rozvířila hladinu německého popkulturního jezera událost, kterou MTV po pár dnech stáhla a která u nás spíše zapadla. Jednak z toho důvodu se Tuatam rozhodl ji připomenout, jednak i proto, že vlastně neví, co si o jejích protagonistech myslet. Jde o německého rapera Bushida, který společně s Karlem Gottem adaptoval známou odrhovačku skupiny Alphaville.



Když jsem na podzim klip viděl poprvé, říkal jsem si, maestro se zbláznil, už ani nepozná, že si z něj někdo dělá legraci. Přitom se raper svým textem nijak nevychyluje z povinných raperských kolejí: mládí k ničemu, nechápající okolí, šosáctví, zmar, promarněný život. Do toho zlatý slavík v limuzíně zpívá svou typicky komickou němčinou, která se stala jeho poznávacím znamením, známý refrén. Přátelé se tenkrát strašně smáli a kroutili hlavou. Ale možná, že se i Karel umí zasmát sám sobě. Rozhodně opět v Německu posílil svou nesmrtelnost. Přesně v duchu refrénu: Für immer jung...