čtvrtek 23. července 2009

Re: O setkání světů

Tuatam se přidal k mnoha dalším, kteří se u organizátorů Bohemia Jazz Festu přimlouvali za to, aby na budějovické publikum kvůli jednomu blbovi napříště nezanevřeli. Rudy Linka odpověděl:

"[...] Co se stalo vcera, je smutne ale zase ne uplne tragicke. Hlupaci a nemocni lide jsou vsude a nesmime zapominat , ze to bylo v New Yorku kde byl zastrelen John Lennon a ne v Ceskych Budejovicich. Byl bych tak stasten , kdyby po nem "jen" nekdo hodil flasku. Ta jedina dobra vec, ktera z toho vcerejsiho incidentu vyplynula je to mnoztstvi E mailu jako je ta vase. Moc vam za to dekuji.
S pozdravem
Rudy Linka"

pondělí 20. července 2009

Bohemia Jazz Fest - o setkání světů

Robben Ford hrál na pódiu na českobudějovickém náměstí jak o život. Koncert tohoto špičkového amerického kytaristy byl vrcholem budějovického koncertu i celého letošního Bohemia Jazz Festu. V klubu Solnice byla nachystána chlebíčková afterpárty a kamarád Tom se tam chystal na vystoupení se svou kapelou Blueset. "Jestli si někdo z nich s náma bude chtít brnknout, řeknu - ani náhodou, ty jsi tu, abys tleskal," říká v žertu Tom.

Publikum reagovalo skvěle, možná Rudy Linka Robbena Forda trochu varoval, že "Budějčáci" nejsou jako posluchači v San Franciscu nebo New Yorku, že jsou to suchaři, kteří, i když se jim muzika líbí, stojí, možná zatleskají, pokývají hlavou, ale neradi se projevují. Možná se Fordovi líbilo, že to není úplně pravda, a tak sem tam vypustil vtípek ("následující song je z nového alba, které vyjde v srpnu, nahrávali jsme ho v San Franciscu a tak se píseň jmenuje Earthquake...").

Pak ožralý blb s čírem (nic proti čírům!) hodil jen tak směrem k pódiu láhev s vodou. Co čert nechtěl, PETka nedopadla někam stranou nebo pod pódium, nýbrž trefila hrajícího Forda rovnou na tělo. Na chvíli se přímo dotkly dva světy jak hmota s antihmotou, český svět pivních koncertů a svět věhlasného kalifornského bluesmana. Setkání světů, které se dosud neznaly, nutně provázel kulturní šok. Robben Ford netušil, co se děje, proč po něm publikum hází láhve, zjevně nevěděl, že je něco takového vůbec možné. Odložil kytaru a zmizel za pódiem. A tisíce českých posluchačů na náměstí, byť navyklých na ledacos, ve zlomku sekundy pochopily, že všechno je v háji, že za budějovickým koncertem, celým Bohemia Jazz Festem, i pobytem muzikantů v České republice byla napsána tečka, kterou už nikdo nepřepíše.

Co na tom, že blb dostal od kolemstojících do držky, než ho předhodili pořadatelům. Jazzmani už šok nerozdýchali, na afterpárty nedorazili a Tom hrál v Solnici chlebíčkům a kravaťákům od sponzorů. Setkání toho jeho hudebního světa a světa špičkových jazzových muzikantů, ve které přece jen malinko doufal, se rozpustilo v jedné láhvi vody.