Kamarád kácí les. A místní venkované na něj nadávají. Ten les tady byl přece odjakživa, jak to teď bude vypadat? Nojo, hlavně, že si přijde na peníze.
Během devatenáctého století se zemědělství natolik zefektivnilo, že uvolněná pracovní síla se mohla stěhovat z venkova do měst a začít se živit prodejem vlastní práce. A dědeček kamarádova dědečka se rozhodl, že na poli, které už není tak nutné obdělávat, založí les. Věděl, že to nebude dobrý les, že stromy budou slabé a nezdravé. Kamarád to ví od svého dědečka, který, když byl kamarád malý kluk, s ním po tom lese chodil a všechno mu vyprávěl. Tak, jak se to sám dozvěděl od svého dědečka. Vyprávěl, že les není dobrý, ale že jeho bodličí během let zakyselí půdu zvyklou živit po staletí jen obilí a trávu. A že až bude starý, bude třeba jej pokácet. Vyprávěl mu, že teprve druhý les vyrostlý na této půdě bude silný a statný a z jeho dřeva půjde i stavět domy. Ale to já už tu nebudu, vyprávěl kamarádovi dědeček, to měla být tvoje práce.
Kamarád svůj les restituoval. A přišel čas ho pokácet. Stromy jsou špatné, uvnitř kmene shnilé, dřevo se prodává levně a koupí se za ně kvalitní mladé stromky. V létě je kamarád bude se ženou, dcerkou a synkem sázet. A synek, až bude dědkem, řekne vnoučatům, že si jednou z toho dřeva budou moct postavit dobrý dům. Jsou i jiné cykly než letní dovolené a olympiády.
Žádné komentáře:
Okomentovat