O souboji, který se nekonal

Jen jsem vykročil z domu, už jsem ho viděl. I on mne zahlédl. Sice jen koutkem oka, ale přesně zaměřil mou trajektorii. Tykadla se mu zlověstně zhoupla. Věděl jsem, že je zle. V hlavě jsem rychle počítal, jak jít, abych se mu vyhnul, ne, dělat, že ho nevidím, je trapnější než přímý pohled do očí říkající jasné: ne! Už se vyznám. Když člověk bydlí u pěší zóny, rychle se naučí rozpoznávat, kdy projde bez zásahu a kdy bude konfrontace nezbytná. Prakticky denně, většinou i několikrát, si člověka vezmou do hledáčku a spustí dávku proseb, otázek, nabídek... punkáči chtějí cigáro, ožralové drobné, naháněči mobilních operátorů - ti bývají neškodní, většinou oslovují holky nebo si hází míčkem, taky sem tam někdo, koho okradli a nemá na vlak, pak ještě různí podezřelí vybírači na dětské domovy a kdovíco ještě. Člověk si ale vytvoří i pravidelné zastávky – u zpěváka s kytarou, kterého kdysi rekonstrukce ulice posunula od hospody k hamburgrárně a který už se nevrátil zpět, nebo u prodavače časopisu lidí v nouzi. Mladík s tykadly už došel až ke mně. Vida, on je to světlušák, Anetin posel. Pozdravil jsem a zastavil. Souboj pohledů se dnes nekoná.

O dobrém in-line bruslení

Jedna z mála kloudných bruslostezek u nás vede z Českých Budějovic pod zámek v Hluboké nad Vltavou. Kloudná je hlavně proto, že neměří jen pár kilometrů jako spousta jiných s velkou slávou otevíraných stezek. Je též docela široká a až na některé úseky potažená solidním asfaltem. Bývá docela plná a i když vede krásným prostředím, časem se okouká. A občas po ní jezdí zemědělci a zasírají ji bahnem. Avšak důrazně protestujeme, aby po jediné kloudné bruslostezce jezdila i pásová vozidla!

To je potom načase vyrazit jinam, třeba na cyklostezku podél Dunaje nebo do Vídně na Dunajský ostrov (Donauinsel). Ostrov měří na délku kolem pětadvaceti kilometrů a lze se k němu pohodlně dostat autem, tramvají nebo metrem. Je podélně protkán sítí stezek z velmi hladkého asfaltu, spojen lávkami se stezkami na nábřežích a poset restauracemi a stánky s občerstvením. Bruslaři, cyklisté i běžci se tu rozptýlí, takže si nepřekážejí, hustěji je pouze v blízkosti mostů se zastávkami nebo stanicemi metra, dále pak už málokoho potkáte. Kulisy zde při bruslení tvoří obří řeka, parníky, výškové budovy kolem vídeňské UNO-City a zeleň. Vypravíte-li se po proudu k východnímu konci, po čase narazíte na zóny vyhrazené nudistům. Vidíte je na březích a to všude - na trávnících, u vody i před sebou na lehátkách uprostřed cest. Vyhýbáte se jim, nečumíte po nich, ale i kdyby, oni se s ničím moc nepářou, promenují se mezi oblečenými, zajdou si do letní restaurace, kde vysedávají, popíjejí burčák a klábosí. Dokonce jsme potkali nudisty i na in-line bruslích, to mi běhal mráz po zádech při představě, že takový bruslař upadne...

Když vyrazíte o některém z prvních zářijových víkendů jako my teď, můžete si kromě nudismu užít i každoroční festival Donauinselfest. V centrální části ostrova je mnoho pódií a scén, na kterých se střídá snad celý rakouský pop-rock plus nějaké zašlejší zahraniční hvězdy. Festival pořádá město Vídeň, vstup je zadarmo a jednotlivé scény sponzorují banky, rádia nebo politické strany, takže na úplně veliké stars není zase až tolik peněz. Ale i tak je skvělé bloumat mezi jednotlivými scénami, pít pivo, jíst klobásy nebo dönner a užívat si festivalovou pohodu uprostřed velkoměsta. Na in-linech se to dá zvládat do podvečera, pak už se po zemi válí moc nepořádku.