Setkal jsem se s tím vždy v Rakousku, naposledy minulý týden, v jednom tamním, spíše dražším supermarketu. Pro naše potřeby ho pojmenujme třeba levna. V levně fungovala jen jedna pokladna a turecká pokladní měla co dělat, aby stíhala odbavovat narůstající zástup zákazníků. Trpělivosti ve frontě ubývalo, (mužští) zákazníci začali přešlapovat a rozhlížet se jak kohouti na hnoji. Jakmile jim trpělivost došla úplně, proměnili se v podmračené pány a začali porůznu na celý supermarket vykřikovat: [kchase], [kchase]! No kónečně... – bručelo potom samozvané panstvo, když přiběhla druhá Turkyně a otevřela další pokladnu.
Přiznávám, že na jedné straně obdivuji nekompromisnost rakouských zákazníků, na druhé mi však bylo oněch mladých prodavaček trochu líto. Nechci paušalizovat, ale jak jsem to párkrát zažil, rakouské zákaznictvo ve frontě u pokladny zpanštělo vždy, když u pokladny seděla mladá pokladní nějakého imigrantského původu. Ještě nikdy jsem neviděl, že by si trouflo na urostlou matrónu mluvící místním dialektem. Ale stejně, dokážete si to představit u nás?
Ano, pokud máte dojem, že se chci vypsat z nějaké vlastní dotčenosti, máte naprostou pravdu. Měl jsem jeden svůj oblíbený česko-belgický obchod, který před časem převzala, přestavěla a do svých barev přemalovala právě Levna. Jako mávnutím proutku se z těch samých milých a usměvavých prodavaček staly protivné neochotné můry a z oblíbeného obchodu nepřívětivé drahé místo, kde jste jako zákazník jen trpěn.
Jednou jsem kdesi četl, že veškerá moc v našem státě není v rukou policie, armády, soudu, prezidenta, parlamentu atd., ale v rukou naondulovaných žen za přepážkami. Kdekoliv: na poště, na úřadě u pultu s masem, tam se stále ještě koncentruje velká moc nad ostatními, tam se ještě často rozhoduje o tom, co je a co není důležité. V naší levně jsem se rozhodl aplikovat a rozvinout rakouskou zákaznicko-panskou metodu. Nenechat si nic líbit a vracet nejméně stejnou mincí. A rozšířil jsem působnost i na restaurace a úřady. Ale ono se to snadno píše a hůře důsledně dodržuje, když je člověk široko daleko jediný, kdo si chce připadat jako pán. Když všichni včetně ostatních spoluzákazníků jsou proti vám. Až příště v Rakousku uvidím, jak se zákazníci neurvale dožadují pozornosti, všechny je pozvu ke spanilé jízdě po Česku, kde to ještě voní opravdovým bojem a kde si budou moct troufnout nejen na mladé imigrantské dcerky. Možná ani nedostanou hned přes držku.
Žádné komentáře:
Okomentovat