čtvrtek, 22. května 2008

O kebabu

Mám strach o svůj kebab. Oblíbil jsem si ho během let strávených v německy mluvícím zahraničí (pochopitelně nemohl tak úplně konkurovat durynské grilované klobáse), ale od té doby se ostentativně vyhýbám všem gyrosům, které se ve stáncích dělají u nás. Otrávená brigádnice v čínském fastfoodu vám ho udělá do mizerného chleba a zalije kečupem. Vím prd, jak přesně a jestli vůbec se odlišuje gyros a kebab, kromě toho, že gyros je z hovězího a kebab je skopové nebo jehněčí. Ale opravdový döner kebab obsahuje v ideálních poměrech všechno, co mám rád. Jméno pochází z turečtiny, kde znamená otáčející se grilované maso. Marinované a kořeněné kusy masa jsou napíchnuté na špízu a otáčejí se před žhavým grilem. Miluju kebab. Akorát se vždycky pobryndám.

Přes naše západo- a severočeská lázeňská města se turecká kebabová gastronomie plíživě šíří i po naší zemi. Doplížila se už i k nám za roh na pěší zónu, kde si odvážný německo-turecký podnikatel otevřel skvělou kebabovou provozovnu. Jakoby chtěl vyhlásit válku přímo naproti stojícímu McDonaldu. Ale zatímco v přeplněném krámě naproti jsem ještě nikdy nebyl, kebab si kupuji nejméně jednou do týdne. Už jsme tam, napadlo mě, nikoliv globální fastfood, ale turecký kebab možná reprezentuje naši západnost víc než americký radar.

Turecký prodavač se zvedne ze židle, usmívá se, moc nemluví, jen sem tam mu ujede německé slovíčko, obslouží mě a jde si zase sednout. Deformován svou profesí, mluvím s ním zřetelně česky a přitom ukazuji na jednotlivé věci. „Jeden döner prosím.“ „Ok.“ odpoví Turek a usmívá se. „S sebou.“ syčím na něj, usmívám se a mířím prstem na igelitový sáček, aby věděl jak se u nás říká zum Mitnehmen. „...a pálivý“ místo scharf. „So, bitte.“ řekne, usmívá se a podává mi můj oběd. ...to bude práce, povzdechne si moje deformace.

Odcházím za roh a těším se, jak budu bryndat, protože doma je to jedno. Ale vždycky mě pronásleduje obava, jestli to není naposled. Mám strach, že se turečtí kebabáři za nějaký čas s úsměvem zvednou, sbalí krám a s nepořízenou odjedou. Že zářivá výkrmna naproti nebo brigádnice s přemaštěným smažákem v housce nám budou milejší. Že tam ještě nejsme.

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Taky bych ocenil pravou tureckou kebabárnu někde poblíž. I když mám neblahou zkušenost z dovolených, kde kebab konzumuju zpočátku i 3x denně, ale po tejdnu už se na něj nemůžu ani podívat. Pokud by přece jen nějakou v okolí otevřeli, budu si na to muset dát pozor. I když obvkle nereaguju, pravidelně a rád tenhle blog čtu. V práci je to skutečnej balzám. Jen tak dál! :-) Lukáš