Sopoty jsou město uprostřed Trojměstí mezi Gdaňskem a Gdyní, aglomerace táhnoucí se přes padesát kilometrů podél Baltského moře na severu Polska, a platí za nafrněné letovisko polské smetánky. Polská společnost je více rozvrstvená než naše. Intelektuálové chodí jen do svých podniků, mladí manažeři jakbysmet. Dělník z gdaňských loděnic vás může vyhodit od stolu už jen kvůli tomu, že máte oválné brýle. A do nóbl klubů v Sopotech se nepouští jen tak, některé jsou jen pro lidi od filmu, jiné pro byznysmeny, gaye, uměleckou smetánku a hodně pro polskou zlatou mládež. A když gorilám u vchodu nepřipadáte dost zlatě, máte smůlu, v klubu je plno nebo nejste členy anebo tak.
My jsme zlatě rozhodně nevypadali a tak jsme na doporučení zkusili využít veliké popularity Mládkova hitu. Sopotské gorily si toho neráčili všimnout, ale od kolemstojících jsme sklízeli obdiv za bezchybnou výslovnost.
Jožin je stále populární a skoro každý zná aspoň část textu. Osobně si myslím, že polští mladí přišli na něco, na co my ještě ne, totiž že cool věci nemusejí být jen v angličtině ze západu. Jožinovská vlna v Polsku spojuje retro, bláznivost interpretů i textu, sympatickou šišlavou blízkost češtiny a mladou internetovou subkulturu, která kašle na oficiální kanály šoubyznysu a šíří si svoje věci po svém.Do několika sopotských klubů jsme se nakonec samozřejmě dostali a bylo to v nich stejně k ničemu jako ve většině ostatních diskoték kdekoliv jinde. Ani Jožina z bažin nezahráli.
Žádné komentáře:
Okomentovat