Přijeli jsme k restauraci Korýtko ve Filipově Huti přes šumavské pláně na běžkách včera kolem třetí hodiny odpoledne. Byli jsme hladoví a krásná stavba s restaurací a penzionem Korýtko nás lákala celou tu dobu, co jsme se k ní blížili a měli ji na dohled.
Útulně zařízená restaurace byla vcelku zaplněná běžkaři, kteří se všichni, stejně jako my, chtěli posilnit a zahřát. Z toho vyplývá asi jediný důvod k jakés takés shovívavosti (i když - mám-li hospodu tak velkou, že ji nestíhám obsloužit a nakrmit, musím prostě buď zapojit další personál nebo si hospodu zmenšit).
A od teď bohužel už jen ve zlém:
- dva nerudní číšníci, každý s kvalifikací jen na něco, takže poblíž se vyskytoval vždy jen ten druhý a průběžné odpovědi na naše žádosti vesměs zněly: "U kolegy!"
- uřvaná přebasovaná plazmová televize (běžela na ní Nova a nějaká americká komedie pro mládež)
- jídelní lístek se šesti položkami (pět z nich byly hotovky s knedlíky, vegetariáni, rodiny s dětmi či opravdoví sportovci byli bez šance)
- studená polévka
- guláš s hnusným masem (křupky a žíly) a knedlíky à la oslizlé nadýchané nic
- knedlíky podle jídelního lístku borůvkové, avšak ve skutečnosti plněné jakýmsi pěnovým džemem
- dokonce i zaplatit se nám podařilo až po třech urgencích
Takže ještě jednou: ve Filipově Huti si dejte pozor na restauraci Korýtko, jeďte raději přes Modravu a naberte síly tam.
*
jedna z pěti
1 komentář:
Kritika bez podpisu není kritikou ...
Okomentovat