Tuatam je potěšen diskuzí, která se rozproudila pod záznamem a grafikou o komunistech. Dá se říct, že v něco takového i doufal. Tedy - že to povede (alespoň v rámci možností Tuatamu) ke kladení ošklivých otázek, k potřebě odpovědět si na ně a zaujmout k nim postoj. Zaujmout postoj je totiž něco jiného, než namalovat lajnu, která nás oddělí od nepříjemností, jimiž se líně nechceme zabývat. Netřeba říkat, co je těžší.
Tuatam taky přemýšlí, zda výzvu k odchodu z těchto stránek ještě nerozšířit. Například o všechny ty národovce, Putinovy agenty (patří už mezi ně náš prezident nebo ještě ne?), rychlé řidiče, pomalé chodce (sejde na tom), zkrátka o všechny, co nám tak lezou na nervy. Tuatam jim pracovně říká ONI.
Nejenom z komentářů zde, ale i z dalších debat a z doslechu se zdá, že lze lehce najít viníky naší současné nespokojenosti, oné vpravdě Havlovské blbé nálady. Ano, jsou to ONI! (Kárl Gott by řekl ilumináti, ale kdepák, ONI jsou jiné povahy) ONI - tedy všichni, kdo nejsou JÁ (MY).
Jan Pokorný se kdysi v nějakém svém rozhlasovém komentáři zamýšlel nad tím, že když naši hokejoví reprezentanti získají zlatou medaili, tak jsme vyhráli (MY), zatímco když na ně zbude bramborová, tak prohráli (ONI). Ale ONI, to nejsou jen (naši) neúspěšní sportovci. Mezi NĚ patří v první řadě politici (všech úrovní), o tom není pochyb, koukáme na ně na radnicích i v televizi denně. Pak jsou to jistě i bezohlední automobilisté, potkáváme je na každém kroku (kilometru). A supermarkety, co nám prodávají odpadky místo potravin. Taky jsou to různí podvodní podnikatelé, příslušníci menšin a vůbec, však víme, všichni ti gauneři. Ale jak se máme bránit? Kdo NÁS před NIMI ochrání? Policisté? Soudci? Kdepák, to jsou stejní ONI jako všichni ostatní, v televizi to dávají furt.
A jsme u všeobecného zmaru. A tedy u extrémní volby (komunisti) nebo nevolby (rezignace a víkend v nákupním centru). MY jsme totiž lepší než ONI, případně bychom v JEJICH situaci rozhodně byli (ostatně na tomto principu stojí sledovanost zpráv i oblíbenost pořadů a soutěží, v nichž se někdo ztrapňuje, dopřávají nám totiž sladký pocit "vícecennosti"). Ale copak se politiků (všech úrovní) od Listopadu neobměnili stovky a tisíce? Copak jich nepochází spousta i z NÁS? A kam se poděli všichni ti zběsilí pošuci, když jsem zůstal uvězněný na dálnici v několikahodinové zácpě a čas trávil se samými sympatickými lidmi z ostatních aut?
ONI jsou MY a MY jsme ONI, jinak to není možné (jak píše vfk v jednom komentáři). Koukání na zprávy je jako pohled do kouzelného zrcadla, které neukazuje JE, nýbrž odráží hlavně to špatné z NÁS, z každého z nás. Mysleme na to. Avšak uvědomme si také, že je to sice ošklivý pohled, ale pouze na půlku obrazu. Není pravda, že to dobré aby pohledal. ONO existuje, jen je třeba nebýt líný a taky se poohlédnout malinko jinde, než jsme zvyklí.
2 komentáře:
když už se v článku objevila úvaha inspirovaná hokejem, přidám ještě jedno přirovnání k tomuto sportu.
nejednou se při zápase přihodí, že rozhodčí, ač se má řídit jednoznačnými a pro všechny platícími pravidly, nepískne jednoznačný faul, například podražení. častou reakcí je, že faulovaný hráč rozhazuje rukama a stěžuje si spoluhráčům, publiku, rozhodčímu... a přestane v tu chvíli hrát. a soupeř má najednou početní výhodu. když jsem hrál hokej, naši trenéři nám za takové chování většinou vynadali, protože pokud rozhodčí nepískne, tak faul není. a můžeme si o tom myslet, co chceme. náš úkol je hrát a ne si stěžovat. když mi podrazí nohy, tak mám zatnout zuby a makat dál. tím, že si budu stěžovat v tu chvíli nic nezmůžu. můžu mu to vrátit, nejlépe vstřelením gólu. špatného rozhodčího pak potrestá komise rozhodčích.
není to už tak trochu moralizování? Popsat zřejmou věc a pak snad výzva k jednání... Má tedy pravdu vfk a je třeba jít přinejmenším k volbám, lépe však přímo do politiky (infiltrovat nebo založit stranu) anebo paralela s ucpanou dálnicí naznačuje, že je to jedno, že jsou všichni stejně zpracovatelní okolnostmi (ať k dobru či zlu)?
Okomentovat