O mladém svatomartinském

Dnešní večer jsem strávil v křesle s notebookem na klíně u neodkladného pracovního úkolu. To nebývalo. Taková blbost, co je v pátek večer neodkladné, že... No, otevřel jsem si aspoň láhev svatomartinského, abych si tolik nepřipouštěl klokot páteční noci pod okny. Později, když už jsem byl u věcí nenáročných na soustředění, mě napadlo, že si pustím hudbu, svatomartinské je dobré, pochvaloval jsem si, tak co třeba nějakou, kterou jsem už léta do přehrávače nezaložil.

Prošel jsem regál s cédéčky ze všech stran a nemohl nic vybrat, když vtom padl můj pohled na obal vskutku nečekaný. Tyjo, kde se tu vzala ta Madonna!? Vzal jsem krabičku do ruky a přistihl se, jak se rozhlížím, i když vím, že jsem tu sám a nikdo mě nevidí. Pustím si k svatomartinskému Madonnu, pomyslel jsem si, aniž bych se před sebou vůbec zastyděl, to je rozhodně něco, co jsem dlouho v přehrávači neměl, jestli vůbec. Zapnul jsem jsem cédéčko, time goes by / so slowly / time goes by / so slowly, diskotéka začala.

Hm, ...a co vůbec dávají v televizi? Dvojka nám od té doby, co ji zdigitalizovali, pořádně nejde, cvak, tady je nějaká vražda, cvak, tyjo, Sex a město - to ještě frčí? Ztlumil jsem Madonnu, dolil poslední půlsklenku svatomartinského a zesílil Sex. Hlavní hrdinky po třicítce jely na víkend pro osamnělé a čelily generačnímu střetu s dívkami po dvacítce, název dílu se jim dokonce posmíval jako "dětem po dvacítce". Vypnul jsem Sex a zesílil Madonnu, tyjo, kolik už té Madonně vůbec je? Vypnul jsem Madonnu. Hm, co jsem to vlastně chtěl?

Ach ano, někde tu přece bylo ještě jedno mladé svatomartinské...