U pokladny

Za rohem v Prioru je supermarket a v něm u pokladny sedává uvolněně vyhlížející mladík s plastovou čelenkou ve vlasech. Dnes jsme se S. stáli ve frontě u jeho pokladny, před námi stařenka, za námi Vietnamec. Cosi jsme řešili a nevšimli si, že stařenka je už odbavená, vtom na nás pokladní zavolal: „Tak có, rodinkó, na nákupech? Jak jste na tóm?“
„Co si myslí...“ zavrčel jsem pobouřeně a zamračil se. Za mnou položil malý Vietnamec svůj košík na pokladní pult. Pokračoval jsem v duchu - ...chodíme sem dost často na to, aby si z nás dělal srandu, chování k zákazníkům ho asi moc neučili... - tak nějak jsem uvažoval, když mi to došlo. Vietnamec vyrovnával věci z košíku na pás. Určitě nás pokladní vyhodnotil tak, že si to může dovolit. Ano, vlastně jsem potěšený, pokladní poznal, že jsme v pohodě, žádní nafrnění a strozí zákazníci, nejspíš nás považuje za mladé sympaťáky. Platil jsem, usmíval se a odpovídal na vtípky. Měl jsem z nás dobrý pocit.
Rozloučili jsme se a odcházeli. „Tak có, šéfiku, copak tam všechno mámé?“ zaslechl jsem ještě mezi dveřmi pokladního.