O fotbalové hodině nula

Upozornění: psáno za citového vypětí.
Čechové prohráli. Po zásluze. Čechové jsou dobří fotbalisté, ale žádní bojovníci. Možná je o přestávce náčelník Brückner krmil klobásami, aby se v druhém poločase opět nemohli ani hnout. Čechové na rozdíl od Turků nemají válečné zahnuté šavle. Ve srovnání s bojovníky Turky (ale i Portugalci), Čechové asi ani svou hymnu (společnou píseň za společnou věc!) neuměli. Evidentně nevěděli, jestli prvně šumí bory nebo hučí vody, pardon, výjimka se týká dvou, kteří duchem ční nad ostatními - Čecha a Kollera, ti jediní zpívali (společnou píseň za společnou věc!). A nakonec - během čtvrt hodinky si Čechové zajistili skvělou evropskou ostudu. Starý indián vedl způli staré a způli nedorostlé mužstvo do bitev, ve kterých prvně vládla chytrost a odhodlanost a potom týmová bojovnost a výdrž. Toho druhého se však Čechům nedostávalo (po kolikáté už?).

Náčelník Brückner se nakonec bude loučit po brücknerovsku. Nelze mu upřít zásluhy, lze mu však leccos vyčíst. Ale hlavně - Brückner prostě ztělesňuje jakýs takýs mezinárodní úspěch i letošní průšvih českého fotbalu jakož i jeho nemocnou domácí prožranost. To je role náčelníků. Je dobře, že Brückner odchází, je však třeba totéž žádat i od představitelů fotbalového svazu. Je (po kolikáté už?) nejvyšší čas se rychlým úklonem rozloučit s celou generací, která doposud zaštiťovala českou ligovou hrůzu i vposled evropskou čtvrthodinkovou ostudu. Příležitost k velkému úklidu ve fotbalovém týpý. V českém fotbale je třeba vyhlásit novou hodinu nula.