Třebíč na špici

Lidé odjinud se často podiví, když zjistí, že Třebíč má takřka čtyřicet tisíc obyvatel. Tolik většinou nečekají. Město se nachází hluboko v údolí a jen občas si nahoře někdo všimne, že v ďolíku u řeky se krčí město. A taky z toho ďolíku není vidět za okraj, málokdo ve městě zná svět za obzorem a všechny novinky tam přicházejí se zpožděním anebo zkreslené. Třebíčané sami celé té situaci říkají Třebíčkov.

A taky do Třebíče nevede žádná kloudná silnice. A obchvaty a průtahy ve městě vesměs nevyhovovaly už v momentě slavnostního přestřižení pásky. A průmyslová zóna se rozkládá přesně na opačné straně, než vede silnice od dálnice. A když už v jiných městech stály na důležitých křižovatkách kruhové objezdy, zkusili jeden postavit i v Třebíči. Pokus nevyšel, ale naštěstí stojí na místě, kde příliš nevadí, a od dalších se raději ustoupilo. A když se zjistilo, že se objezd nepovedl, už tenkrát tehdejší starosta a dnešní místostarosta v novinách prostě oznámil: řidiči si zvyknou!

A jsme zase u nich. Tenhle chlapík a pár dalších způsobili situaci, díky které se Třebíčané (snad poprvé) stávají velkým příkladem ostatním občanům a možná i nebezpečím pro hulváty na jiných radnicích. Nejsou letargičtí, nenadávají jen tak v hospodě a nemávají rukou. Jdou to říct na náměstí nahlas. Svou včerejší demonstrací pinkli balón zpět na radnici. Starosta a místostarostové nakonec nejspíš odstoupí, nic jiného jim nezbude. V možnostech, které Třebíčkov dovoluje, sice nezpůsobili žádnou katastrofu, město udržují celkem normálně v chodu a o případné korupci rozhodne soud. Ale onen pověstný efekt akvária, který je znám hlavně u poslanců, ten způsobil, že představitelé města prostě zmagořili a ve svém jednání ztratili všechnu soudnost. Hlavně proto by měli jít. Doufejme jen, že se mezitím zase neobjeví něco jako prodej nebo záměna mimin...